GT

Omezení, která vyplývala z versaillské smlouvy, nedala důstojníkům německých pozemních sil spát. Naprostý zákaz vývoje, výroby a provozování tankové techniky odtrhával domácí firmy od světových trendů v této oblasti, znemožňoval zužitkování nejnovějších vědecko-technických poznatků a byl příčinou stagnace. To generálové nechtěli připustit. Zároveň nechtěli dopustit, aby zmizela generace tankistů, aniž by předala své zkušenosti a vycvičila své následovníky. To vše tvořilo podhoubí, z něhož v druhé polovině dvacátých let vyrostl ambiciózní program. V jeho rámci měly nejvýznamnější strojírenské firmy postavit prototypy moderních středních tanků, které by se svými parametry pině vyrovnaly tornu nejlepšímu, co se tehdy ve světě vyskytovalo. Vše muselo pochopitelně probíhat za velmi přísného utajení. Nároky na nová vozidla nepatřily ke skromným. Kanonová výzbroj měla být uložena v plné otočné věži a doplněna kulomety Stroj měl být schopen pohybu i obtížným terénem a jeho rychlost přitom musela vysoko překonávat tanky z první světové války. Jedním z nejnáročnějšách požadavků byla schopnost plavání a pohybu na hladině vodních překážek. Tři konkurenční firmy měly postavit po dvou exemplářích, které měly být potají vyzkoušeny na německých polygonech. V následujících letech se s nimi počí-talo pro skrytý výcvik budoucích příslušníků tankového vojska. Na zaplnění vakua v tankové výzbroji se začalo, zprvu jen ideové, pracovat již v roce 1925, kdy byly formulovány částečné požadavky na nový střední tank. Jeho hmotnost se měla pohybovat kolem 20 tun, délka neměla přesáhnout 6 metrů, štika 2,6 metru a výška 2,36 metru. Měrný tlak na půdu mohl dosáhnout 0,5 kp/cm2. Tank musel být schopen přebrodit vodní překážku hlubokou 0,80 metru, v případě překo-návání hlubších vodních toků je musel přeplavat. Nesmělo jej zastavit stoupání do 30° ani zeď vysoká jeden metr. Na silnici se očekával pohyb nejvyšší rychlostí 90 kilometrů za hodinu. Na polovinu dvacátých let to nebyly právě malé požadavky. Ve svých projektech se s nimi měly vypořádat firmy Rheinmetall Borsig, Krupp a Daimler Benz. Tito konkurenti byli pověřeni výrobou komponentů a součástí svých konstrukcí, které pak měli odeslat do jediného závodu ke smontování. Kompletací všech strojů programu byla pověřena firma Rheinmetall. Lze říci, že všechny tři firmy stavěly své vozy podle stejného mustru, takže jejich produkty si byly vzhledově dosti podobné. I když při stavbě vozidel aplikovaly nej-novější technické poznatky, zavanul sem ještě dech první světové války. Jejich trup je dost vysoký a podvozkový systém, který má velký počet pojezdových kol malého průměru, komplikovaný. Na rozdal od starších konstrukcí však mají kanon ráže 75 milimetrů (i se spřaženým kulometem) instalovaný do pině otočné věže umísténé v přední části vozidla. Na zádi stroje, pod úrovní vrchní části korby, se pak nalézá druhá, menší věž. Ta se z pochopitelných důvodů nemůže otáčet o celých 360° a pokrývá palbou zadní polosféru. V této věži je instalován i druhý kulomet. Pro všechny prototypy je charakteristické zakryt( boků vozu plechem, jenž sahá od vrchní části pásů až do poloviny výšky pojezdových kol. Každý stroj měl namontovány tři kladiv, které podpíraly vrchní partii pásů, a podvozky všech vozidel doplňovalo hnací a napínací kolo. Konstruktéři umístili v plechovém krytu na bocích všech tří proto-typů pracovní otvory, které umožňovaly přístup ke kladkám. Osádka je tedy mohla podle potřeby očistit a ošetřit bez nutnosti sejmutí boční ochrany. Vozidla se ale navzájem lišila tvarem a polohou těchto otvorů. Prototyp firmy Krupp měl velké obdélníkové přístupy, vůz firmy Rheinmetall měl rovněž obdélníkové otvory, ale menších rozměrů a firma Daimler Benz použila pracovní otvory půlobloukového tvaru. Boční plech Kruppova Grosstraktoru nechal odkryté napínací kolo, u ostatních modelů zakrýval i toto kolo. Pás zůstal zcela odkrytý, jen u prototypu firmy Rhein-metall jej v zadní partii zakrýval krátký blatnfk. Tento vůz byl také vybaven zábrad-lím na bocích, které měl i jeden z prototypů firmy Daimler Benz. U vozidla Rheinmetall výrobce použil podvozkový systém Cletrac se šestnácti malými dvojitými pojezdovými koly na každém boku. Pod hnacím kolem napínala pás další dvě kola stejného druhu, která však byla umístěna nad úrovní vozovky. Grosstraktor Krupp měl dvanáct pojezdových kol a další dvě pod hnacím kolem. Podobný byl zřejmé i podvozek třetího modelu. Je zajímavé, že existují snímky ma-kety Rheinmetallu v měřítku 1:5, na nichž má podvozek dvanáct pojezdových kol, ale na fotografiích prototypu je už popsaný vyšší počet kol menších rozměrů. Pohon strojů při plavání na hladině vodních překážek zajišťovaly lodní šrouby na zádi. Zajímavostí bylo řízení volantového typu. Tanky se od sebe navzájem lišily, mimo jiné, i pohonnými jednotkami. Rheinmetall používal letecký motoru BMW o výkonu 250 koňských sil, který umožňoval dosažení rychlosti 40 km/h na silnici a 4 km/h při plavání. Udává se, že toto vozidlo mělo maximální hmotnost 19 tun. Jeho pancéřován( dosahovalo tloušťky 13 mm. Krátkohlavňový kanon ráže 75 mm mohl měnit náměr v rozsahu -12° až +60°. Zásoba munice činila 104 granáty a 6 000 kusů střeliva pro kulomety Osádku tvořilo, podobně jako u konkurence, šest mužů. Jeden prototyp byl s oběma vozy firmy Krupp tajně odeslán do Sovětského svazu, kde se na základně Kama podrobily testům. Druhý prototyp firmy Rheinmetall se potopil během plavebních zkoušek 30. října 1929. Fakt, že se německé tanky zkoušely na území SSSR, byl minulým režimem ututlán, protože se tehdejším ideologům nehodilo, že mírotvorci z východu pomáhali budovat a vyzbrojovat demilitarizované Německo. A už vůbec se nechtěli chlubit skutečností, že se tak dělo v rozporu se všemi mezinárodními dohodami a navzdory ustanovením versaillských mírových dohod. Daimler Benz dokončil své vozy o něco později než jeho rivalové. Šéfkonstrukté-rem v této firmě byl slavný liberecký rodák profesor Ferdinand Porsche, který proslul jako neúnavný propagátor neortodoxních myšlenek v tankové technice. Po válce vešel do podvědomí světové veřejnosti jako konstruktér sportovních automobilů. Grosstraktor firmy Daimler Benz byl poněkud lehčí – měl hmotnost 15 tun a pante-řování o tlouštce 14,5 milimetru. Na fotografiích je vidět, že nesl 75mm kanon s delší hlavní. Pohon stroje zabezpečoval šestiválec Mercedes D IV o výkonu 300 koňských sil a obsahu 31,2 litru. Planetová převodovka byla vybavena šesti stupni pro jízdu vpřed a dvěma reverzními. Pásy vozu měly šířku 38 centimetrů. Prototypy byly testovány do roku 1930. Pak dosluhovaly při výcviku. Je známo, že některé se zkoušely na polygonu Putlos. Při manévrech v roce 1935 byla ze dvou či tří strojů vytvořena jednotka, která působila v rámci 1. Panzerdivision. Stroje skončily svou kariéru jako památníky před kasárnami jednotlivých Panzerregimen-ten. Jejich konečný osud je však zahalen nejasnostmi. Zřejmě byly zničeny za války nebo po ní skončily ve šrotu. Výše uvedené tanky jsou přiblíženy jen velmi stručně a v hrubých rysech, protože o nich není v dostupné literatuře publikováno dost ověřených údajů. Jednotliví autoři si navíc svými tvrzeními o celém programu „Grosstraktor" mnohdy silné protiřečí. Snad až nová pátrání západních historiků v archivech vnesou do věci více světla. I přes všechny nejasnosti okolo Grosstraktoru je však zřejmé, že se jedná o výji-mečný program, který Němcům umožnil opět zallikjit vývoj tanků a získávat nové poznatky, jež byly v pozdějších letech bohaté zužitkovány při návrzích moderních středních tanků. Tento tank je pozoruhodný i jistou atraktivní tajupiností. Je třeba se ještě zmínit o jeho zařazení do kategorie středních tanků. Němečtí historikové jej zpravidla řadí sem, a proto je takto charakterizován i v této knize. V zahraničních publikacích však můžeme občas narazit i na jeho zařazení mezi tanky těžké. Existuje i úvaha, že ho Němci hodlali vyrobit v malé sérii. Je pravda, že se o tom jednalo, ale z finančních a politických důvodů k tomu nedošlo.

Grosstraktor Daimler Benz – známá technická data

hmotnost 15 t
motor Mercedes D IV
výkon motoru 300 hp
max rychlost 40 kmih (na vodč 4 km/h)
pancéřováni 14,5mm
vyzbroj

1 x 75mm kanon

2-3x kulomet

osádka 6 mužů


Grosstraktor Rheimetall – známé údaje

hmotnost  19,32 t
délka 6,6 m
šířka 2,81 m
výška 2,3 m
motor BMW – letecký šestiválec
výkon motoru 250 hp
max. rychlost 40 km/h (4 kmih na vodě/ dojezd 150 km)
pancéřování 13 mm
výzbroj 1 x 75mm kanon 3x kulomet
osádka 6 mužů.

grosstraktor